Rujána: křižovatka dvou ér v podzimním svetříku

Posted on

Při zmínce o německé Rujáně začaly naše babičky, tetičky a maminky básnit o grilovaných kuřatech, matjesech v housce a plážových kukaních mezi dunami. Mladší ročníky naše plány kvitovaly udiveným „tam se jezdilo za totáče, ne?“ a my tak vyráželi na sever s poněkud rozporuplnými pocity. Rujána nám ale okamžitě učarovala, na čemž se asi podepsalo i krásné babí léto a klidná pomalá atmosféra někdejšího socialistického dovolenkového ráje.

6 důvodů, proč vyrazit na Rujánu

Je to blízko. I autem. Po dálnicích, které vypadají jako reálné dálnice, a ne jako D1, jste severní špičce Rujány za nějakých 6 hodin, což znamená, že pokud ráno vyrazíte, obědvat můžete ledově studené slanečky. 😊

Pro tyhle útesy bychom zabíjeli! Skoro doslova. Ačkoli máme Irsko projeté křížem krážem a tamější skaliska, rozbouřený oceán a magickou atmosféru jen tak něco nepředčí, Rujána má své kouzlo.

Pomalé, líné a svým způsobem neuvěřitelně meditační kouzlo, které nám během prvních pár minut dalo zapomenout na práci, shon velkého města a vlastně úplně na cokoli dalšího.

Baltské moře vypadalo na první pohled spíš jako klidné jezero – sice nás tu a tam ošplíchla nějaká vlnka a racci se chechtali o sto šest, i tak jsem ale musela vodu ochutnat, abych se ujistila, že je to opravdu to slavné moře tolik oblíbené milovníky kitingu a plachtění.

Všude je tu blízko. Jakmile sem jednou dojedete, přejezdy od jednoho zajímavého místa k dalšímu jsou jen minimální. To máte 40 minut sem a pak 15 minut jinam…

Nakonec, i když jsme se rozhodli přenocovat na opačném konci ostrova než předešlou noc, přemístili jsme se ani ne za dvě hodinky, do kterých spadají kolony, objížďky, uzavírky a odporně pomalá nákladní auta jedoucí 40 tam, kde mohly jet 70. A hlavně: všude samé aleje!

Poctivě vysázené jako podle pravítka (no jo, tihle akurátní Němci) a ještě navíc překrásně zabarvené, což dělá i z obyčejného přejezdu z A do B nadmíru povznášející zážitek.

Hitlerovy lázně na moři mají něco do sebe. Beze srandy. Binz je jedno z nejkýčovitějších, ale zároveň nejsympatičtějších přímořských destinací na Baltu a my moc dobře chápeme, proč.

Nádherné koloniální vily, původně sloužící jako letní sídla socialistických pohlavárů, dnes lemují vymydlenou promenádu plnou kaváren, restaurací, barů a hotelů.

O pár kroků dál začínají dlouhé řady proutěných kukaní, pohodlně zavrtaných do bílého písku, a svět se tu tak zdá jako vystřižený z filmu pro pamětníky.

Vrcholem malebnosti je sice místní přístavní molo, turistům se na něm ovšem nevyhnete ani mimo sezónu, a tak možná – stejně jako my – prchněte kousek dál za město pozorovat ptáky.

Lesy, pláže, moře a prostor!

Sedíme na kameni, kolem šplouchají vlny a za námi září křídové útesy.

Sedíme na kameni. Já dělám zápisky do cestovního deníku,

Honza fotí ptáky,

kolem šplouchají vlny a za námi září pestrobarevný podzimní les.

Procházíme se mezi písečnými dunami,

po kotníky ve vodě,

vedle nás šplouchají vlny a pod nohama nám září nekonečné potoky zlatavého písku.

Na mysu Arkona šplháme na maják, kocháme se zelenomodrým mořem, které nás ze tří stran obklopuje,

a mohli bychom tady zůstat napořád – tak nějak tady totiž záříme štěstím i my.

Všude tady mají Lidl. A ano, chápeme, že to není zrovna ta informace, kterou byste se chtěli o Rujáně dozvědět. Jakmile se ale pohoršíte (vy i váš žaludek) nad třetí fakt hnusnou (a drahou) večeří v restauraci, pochopíte, proč jsme za ten Lidl byli tak vděční. 😊

Němci prostě vařit neumí, my to víme, a i přesto jsme to několikrát riskli v naději, že se třeba něco změnilo. Jenomže když můžete na uhel spáleným úhořem leda tak umlátit servírku i kuchaře, nakonec to vzdáte.

Aktivit, kvůli kterým se vyplatí na Rujánu vyrazit je taky ohromná spousta. Můžete tu pouštět draky, nebo se drakem nechat táhnout po moři.

Projeďte ji na kole, na motorce nebo autem jako my, vždycky vám učaruje. Zajeďte si do nedalekého Peenemünde – někdejší výzkumné středisko německé Luftwaffe vám učaruje taky, i když trošku jinak. Veselé to moc není, ale to německá historie obecně moc není, že ano. Uvidíte tady třeba slavnou raketu V-2 a dozvíte se, že právě tady byl použit první kamerový systém na světě. O celém areálu Peenemünde pro vás ale chystáme samostatný článek, takže o tom potom. Hned za rohem najdete „zaparkovanou“ ruskou ponorku U 461, do jejíchž útrob se dostanete za nějakých 5€, což je hezká cena za to, že si prohlédnete, jak námořníci pod vodou kakali, jedli, spali nebo se sprchovali – a to buďte rádi, že spolu s životními podmínkami nesimulují pro návštěvníky i pachy, vešlo se sem totiž až 80 členů posádky, a to musel být, panečku, kvalitní smrádek (o tom taky potom). 😊

Inu, nejspíš si dáme Rujánu v budoucnu ještě několikrát a všem unaveným strhaným duším to vřele doporučujeme zrovna tak! 😊

 

Napsat komentář