SYRAKUSY – ITALSKÝ BIZÁR, VŮNĚ MOŘE A OÁZA KLIDU

Posted on

Poté, co jsme ujeli přes dva tisíce kilometrů v malém nepohodlném autě, občas v něm přespali, drápali se v něm do strmých serpentin a dokonce ho přiměli vyjet na sopku, měli jsme jaksi pocit, že by si zasloužilo pauzu. Ostatně, my si ji zasloužili taky.

A protože je na jihu Sicílie – stejně jako na jihu celé Itálie – během Velikonoc všechno, jen ne hlavní turistická sezóna, pronajali jsme si na dvě noci úžasné malé studio v srdci ostrůvku Ortigia, historické a “té hezčí” části města Sykakusy. Za pakatel, pochopitelně.

Strhaní, pomačkaní, neumytí, zkrátka ve standardní cestovatelské roadtrip podobě jsme se seznámili s paní majitelkou/paní domácí, asi třicetiletou Italkou, která byla jednak moc ráda, že studio pronajme mimo sezónu a ještě navíc nám udělala nesmírně užitečnou přednášku o parkování v Syrakusách.

Jsou-li parkovací čáry žluté, máte na zastavení deset minut, ani o chlup víc. Místní policie rozhodně nelení a pokutuje tady ve velkém. Libovolnou dobu můžete stát jen na bílých a modrých parkovacích místech, pokud ovšem nějaké takové najdete. A pokud ho najdete volné.

“Vy stojíte dobře, nebojte,” ubezpečila mě mile, když viděla, jak se snažím vybavit si, kde to vlastně Citróna parkujeme.

“Jo…?” To v překladu znamenalo: “Jak sakra víte, kde parkujeme, když nevíte, jakým autem jsme přijeli!?”

“No jasně, to malé žluté auto tamhle za rohem je vaše, ne?”

“Jo…”

“Bezva, říkala jsem si, že takové tady nikdo nemá. Navíc jsem vás asi viděla u něj stát, když jsem jela kolem a hledala parkovací místo.”

“Nemávala jste na nás náhodou?” začalo mi svítat.

“Ano! Mávala jste mi přece zpátky, ne?” Italka se směje a já se stydím.

Ano, mávala jsem jí zpátky. Nikoli však proto, že mi došlo, o koho jde, ale protože mi její přátelské gesto přišlo nesmírně milé a chtěla jsem ho vřele oplatit, ať se tady o Češích neříká, že jsou asociální. Inu, aspoň jsem zachránila kousek české cti, haha…

Slečnu to nesmírně pobavilo, sic ona vůbec nechápe, že i kdyby na mě mávala sebevíc, jsem beztak úplně slepá a na dálku rozpoznám jen své nejbližší podle stylu chůze. Cizince za volantem fakt moc odlišit nezvládnu.

Nakonec jsme se úspěšně ubytovali. V uzounké italské uličce s malebnými okenicemi,

balkonky, kovanými dveřmi a mezi obyčejnými Italy. Tedy, bydleli jsme samozřejmě bez Italů. Ale slyšeli jsme je, jako kdyby ne.

První průzkum města jsme podnikli ještě téhož večera, naoko z touhy za poznáním, ve skutečnosti jsme měli strašný hlad a těšili jsme se na pořádné dobré a poctivé jídlo. Hmm… už jsem se zmínila, že máme dar přimotat se vždycky k nějakému extra bizáru?

To se nám prostě tu a tam stane. V tomhle případě jsme vešli do malebné pizzerie v postranní ulici, a protože se venku ochladilo, posadili jsme se dovnitř. A pak jsme se rozhlídli, kam že jsme to vlastně vešli…

Na zdech srpy, kosy, síta, všechno dobové – jeden by si pomyslel, že sedíme v útulné venkovské taverně někde mimo civilizaci. Než nám zrak padl na děsivou diskokouli u stropu. A potom na druhou diskokouli u stropu. Neměli jsme ani čas uvědomit si své zděšení, když začal ten pán zpívat. Karaoke. Ital. Anglicky. Dost falešně na to, abychom to poznali i my dva nepěvci. Neustále jednu píseň dokola. Přísahala bych, že ji znám. Nebo možná ne…

Až o pár týdnů později, když jsem si k práci pouštěla The Beatles, došlo mi, že ten člověk celou dobu zpíval Woman od Lennona. K neuvěření…

Pizza byla hnusná, o tom snad ani nebudeme psát, jak nám vůbec nechutnala, ale co se tam dělo, to za popis stojí. Celý večer se tam totiž chystala jakási sláva. Narozeniny, rozlučka se svobodou, kdo ví. Podle oděvů místních slečen asi nějaká strip show nebo soutěž o nejméně použité látky na osobu. A my zírali. Nikdo si nás nevšímal, přestože kromě nás nebyl v místnosti nikdo, kdo by k té akci nepatřil. Stali jsme se tichými pozorovateli cizího bizáru. A to se nám moc líbilo. Prostě folklor, no…

Po večeři jsme ještě chvíli courali po hradbách kolem moře a žasli nad tím, jak moc tady moře voní. Ne jako všude jinde, kde je vzduch čistší a trošku slaný. Tady to bylo spíš jako když si pod vodou omylem loknete mořské vody a nasajete ji i nosem, a potom ještě dvě hodiny cítíte v nose moře. Bylo to stejné, jen jsme stáli pár metrů nad mořem a nemuseli se potápět. Boží!

Ráno se nám vstávalo tuze krásně. Čistí, vyspinkaní, odpočatí… ani nám nevadilo vstát brzy a vyrazit. Jak se na Itálii sluší a patří, žádný spěch se dnes nekonal.

Tetelili jsme se nad úžasnou vůní Jónského/Středozemního moře a pomalu se šinuli podél hradeb… kamsi.

Prostě podél, dokud jsme nedošli k maličké kavárně. Terka přece nebude fungovat bez snídaně!

Navíc to ke kavárně bylo od našeho studia asi 500 metrů, takže žádná legrace bez kafe a croissantu. Idylka!

Slunce pálilo už od rána a my se soucitem vzpomínali na naše rodiny v Čechách, jak asi mrznou… ne, kecám, ani jsme si na ně nevzpomněli.

Byli jsme jak ještěrky na kameni, zpomaleně jsme srkali kafe a vstřebávali sluneční záření, dokud Honza – fotograf nevyhnal Terku na hradby.

“Vyběhni tam na tu hradbu.”

“Prooooč?” nechtělo se mi…

“No taaak, bude to bezva fotka.”

“Vždyť odtud nevidíš ani moře, ani nic, bude za mnou jen modrá obloha… “

“No však! To bude super s tou zdí a nebem!”

A tak jsem pro jeho krásné oči úprkem sprintovala na hradby, zapózovala, trošku vlevo, trošku víc, ruce dej nahoru, posuň se zpátky, ještě jiným objektivem… a pak zase zpátky do kavárny. Prý se tomu říká láska. Lidi, kteří celé tohle naše představení viděli, se nemohli přestat smát. No ano, Honza ječel povely přes celou ulici a asi to celé vypadalo dost ujetě. A zatímco já jsem na svého bláznivého fotografa zvyklá, cizí lidi to ještě pořád překvapuje.

Nemá smysl popisovat krok za krokem, co jsme celý den dělali. Flákali jsme se a během flákání jsme si prohlídli pár místních zajímavostí. Tady jsou postřehy k některým z nich:

FONTE ARETUSA

Artézská studna tady kdysi místním skutečně poskytovala sladkou pitnou vodu.

Dneska z ní vyrůstá obří palma a plavou v ní kapři a kachny. Pít se tudíž nedá a je jen hezká na pohled.

Podívat se dolů přímo k vodě rovněž není zadarmo. Za celé 4€ zaplatíte na opačné straně parku vstup do místního akvária,

 

které je extrémně zubožené, bídné a kdyby to šlo pod vodou vidět, všimli byste si, jak tady všechny ryby pláčou.

Tímhle smutným akváriem projdete až do zahrady, ve které se studna nachází.

Nenajdete tu nic, co byste neviděli shora z promenády,

takže pokud netoužíte vidět ryby v depresi, celý proces vynechte a pokochejte se studnou pěkně z ochozu, jako všichni rozumní turisté i místní.

DÓM

Nádherná katedrála na náměstí Piazza Duomo bere dech a za slunečného počasí vás doslova oslepí svou září.

Na své si přijdou fanoušci architektury –

katedrála prošla různými nadvládami a každý národ si ji trošku přizpůsobil –

ale také historie –

najdete zde ostatky sv. Lucie, místního biskupa nebo papeže Benedikta (už ale nevíme kolikátého).

A netíhnete-li k historii ani náboženství či architektuře,

bude vám dost možná stačit jen fakt, že je to jeden z nejhezčích chrámů, jaký jsme kdy viděli.

 

Tedy alespoň když pomineme elektronické svíčky. Víte, takové ty, které si zaplatíte a můžete si jednu zapálit pro štěstí… Asi se tady bojí vyhoření. Bizárek. 🙂

APOLLÓNŮV CHRÁM

Pozůstatky chrámu z 6. století př. n. l. jako by tady někdo jen tak ledabyle pohodil uprostřed města. Pochopitelně je trošku dostavěný a rekonstruovaný, aby bylo všem jasné, jakou stavbu si za troskami představit,

nicméně schodiště, dórské sloupy a starověké síně nejsou na první pohled uměle uplácané z betonu jako třeba krétský Knossos, takže nás to ani moc neuráželo.

Naopak, docela nás to nadchlo.

TRŽIŠTĚ

Od Apollónova chrámu až k moři se každý den ráno táhnou trhy.

A kam se na ně hrabou naše farmářské pokusy o trhy.

Ani jednou jsme jimi nedokázali projít bez toho, aniž bychom si nekoupili aspoň jablko.

 

“Dívej, TAKHLE vypadá opravdický artyčok!”

“Hele, skoro bych zapomněla, jak má vypadat zdravá brokolice, ne ten hnusík od nás ze sámošky.”

“Tak trošku si koupit můžeme, ne?”

“A když si vezmeme i tohohle trochu, to stačíme sníst, ne?”

 

Finální bilance: Kilo čerstvě natrhaných citrónů, kilo místních mandarinek, kilo rajčat, co vypadají jako malé červené dýně,

kilo sušených rajčat, sáček kaparů nakládaných v soli, dva pytlíky místního chilli, dva kusy sýra,

klobása, dvě rudé papriky, dvě krásná červená jablka, dvě větve čerstvých bobkových listů, košík čerstvých jahod a jeden kelímek čerstvě vymačkané pomerančové šťávy (na chuť).

 

Pak jsme museli utéct, protože jsme se octli ve stavu, kdy bychom se vzdali celoživotních úspor za cokoli z toho tržiště. ACH!

 

PROMENÁDA + PŘÍSTAV

 

Ono zmiňované nehezké akvárko má jedno pozitivum. Vede od něj krásná alej podél přístavu, v sezóně asi přecpaná lidmi a stánky.

My tady byli nikým nerušeni a skoro sami.

Procházkou jsme došli až k malinké kavárničce, dali si oříškovou zmrzlinu a kafíčko,

koukali na moře a rekreovali se. Doslova. Když jsme odtud odcházeli, fakt jsme se cítili jako znovuzrození.

A navíc jsme si v přístavu okoukli pár plachetnic, aby ty naše sny úplně nezakrněly… 🙂

BIBLIOS CAFE

Že trávíme dost času v pražské Literární kavárně a knihkupectví Řehoře Samsy, to o nás většina známých dávno ví. Mít ale svou sicilskou alternativu se nám ani nesnilo! Sicilská Samsa!

Na adrese Via Consiglio Reginale 11 najdete oázu klidu, přístav pro všechny uchozené výletníky, milou paní majitelku, hromadu knížek a naivního umění, vynikající víno z Etny, místní sicilská piva, čaje, kávu nebo tradiční sicilské sušenky.

Ba co víc, ačkoli je kavárna v centru, ceny jsou zde velmi necentrální, tudíž krásné. Do zapadlé uličky zabloudí bohužel pro paní majitelku/bohudík pro nás jen velmi málo turistů, a tak jsme si v klidu vychutnali víno a pivo, sušenky, napsali pohledy do Irska, Čech i na Moravu (do Slezska!!)

a odpočívali, abychom byli fit na večer. Zkrátka jsme si z času v Biblios Cafe udělali takovou malou příjemnou siestu a nezbývá nám nic jiného než vřele doporučit. Ráj na zemi!

 

Syrakusy byly nejkrásnějším,

nejbarevnějším,

nejpohodovějším

a nejvoňavějším místem našeho italského putování

a jednou z top destinací, které doporučujeme pro dovolenou mimo hlavní sezónu.

Už na jaře je tady teplo jako u nás v létě a ceny ubytování (300Kč/os./noc) oproti zbytku Itálie naprosto fenomenální.

Chvilku jsme si říkali, že si mimo sezónní Syrakusy necháme pro sebe, aby nám tam nikdo nejezdil, ale nemůžeme. Jeďte tam!!!! Teda, leťte, autem je to trochu na delší lokte, každopádně si ale nenechte Syrakusy ujít! 🙂

 

A příště vám povíme, jak těžké je se dostat ze Sicílie zpět na pevninu. 😀 Zatím ahoj!

 

SYRACUSE – ITALIAN BIZARRE, SEA SCENT AND PEACE OASIS

After we drove over 2000 kilometres by a small uncomfortable car, we slept in it, climbed steep serpentines in it, and at the end forced it to climbed a vulcano, we kind of felt like the car would deserve some break. And frankly we deserved it too.

And because south of Sicily – as well as all of south Italy – was at the Easter time everything but high season location, we rent a amazing small studio for two nights at the very heart of Ortigia, historical and nicer part of Syracuse. For crazy cheap, obviously.

Wrecked, wrinkled, dirty and overall in standard traveling road trip form we met our new host, young woman in her 30´s, who was very glad that she can rent out her studio at the low season. She was also pretty useful when it came to parking in Syracuse.

If parking lines are yellow, you have ten minutes for staying, not a second more. Local police is very busy and fines all bad drivers all day long. You can stay as long as you want on white and blue parking lines, well… if you find some. And if you find one that’s empty.

“You parked at the right spot, don’t worry,” she reassured me kindly when she noticed that I’m trying my best to remember at which line we left our Lemon.

“You sure…?” which meant: “How the hell you know where we park when you don’t even know which car is ours?”

“Sure I know, the yellow small car around the corner, that’s yours, right?”

“Yeah…”

“Great, I was thinking that no one has a car like this here. Plus I saw you standing next to it when I drove around you searching for an empty spot.”

“Didn’t you wave at us by any chance?” I started to remember.

“Yes! I’d swear you waved back at me, didn’t you?” she is smiling and I’m ashamed.

Yes, I did wave back at her. But not because I’d realize who she was. Her friendly gesture simply seemed so nice to me I had to wave, so people here wouldn’t think that Czechs aren’t nice as well. Well, at least I saved a bit of Czech pride, haha…

The girl had a great fun about it, cause she obviously didn’t get at all that even if she’d be waving at me for an hour, I’m totally blind and I can recognize only few members of my closest family according the way how they walk. I really can’t recognize strangers behind the steering wheel.

Finally we successfully settled down. In a narrow Italian street with picturesque shutters,

balconies, decorative door bars, among common Italians. I mean, of course we didn’t live with them. But we could hear them thru the walls like we did.

We went for the first walk around the town that night, partly because we wanted to see the city, but mostly because we were starving and we couldn’t wait for a proper homemade food. Hmm… have I already mentioned we are really talented when it comes to  some super crazy bizarre situations?

It happens to us sometimes. This time we entered lovely pizzeria in a side street and since it started to be a bit cold outside, we sat inside. And then we looked around to see where did we find ourselves…

There were sickles, scythes, sieves, all of them historical – one would have thought that we were sitting at some nice cosy country tavern somewhere out of the civilisation.  Until we noticed a huge scary disco ball under the ceiling. And then the second disco ball under the ceiling. We didn’t even have a time to process the shock when the man started to sing. Karaoke. Italian guy. In English. So false that even two of us – non-singers- could tell. He kept singing only one song over again. I’d swear I knew it. But maybe not…

Many weeks later when I was listening to The Beatles while working, I realized that Italian guy was singing Woman by Lennon all that time. Unbelievable…

Pizza was disgusting so we won’t be writing about it, but we have to write about what was happening there. The thing it the pizzeria was getting ready for some party. Birthday, bachelor party, who knows. Or – according to dresses of local girls – some strip show or The least dressed girl contest. And we stared. Nobody was staring at us though there was nobody else in the room who wouldn’t belong to the party but us. We became silent observers of someone else’s bizarre. And we loved it. Well… folklore…

After diner we walked on the ramparts along the sea and we were fascinated how intense the sea scent is here. Not like in every place where the air is clean and salty. This here… it was more like when you accidentally gulp a sea water while diving and you also suck the water thru the nose, so you can still feel the sea in your nose after two hours. It was like that, only we were standing fer metres above the sea and we didn’t need to dive. Cool!

It was a pleasure to get up in the morning. Fresh, well slept, rested… we didn’t mind at all getting up early and go out. As it should be in Italy, no rush planned for today.

We couldn’t get tired of the gorgeous scent of Ionian/Mediterranean sea and as we slowly moved along the ramparts to… somewhere.

Just along, until we came to the tiny cafe. Terka can’t work without breakfast, can she!

Plus it was only 500 metres from our studio to the cafe, so no need to live without coffee and croissant too long. Idyllic!

Sun was pretty hot till early morning and we really felt sorry for our families in Czech, where they were freezing at that time… no, I’m just kidding, we didn’t remember them at all.

We were like lizards on a rock, we were sipping coffee in slow motion and we were absorbing sunlight, until John the photographer sent Terka to pose at the ramparts.

“Go up there to the ramparts!”

“Whyyyyy?” I wasn’t so excited…

“Come ooooon, it’ll be great photo.”

“But you can’t see the sea or anything else from down here, there will be nothing behind me but the blue sky…“

„Exactly! The wall and the sky will be perfect together!“

And so – just for his beautiful eyes – I ran up to the ramparts, I posed for him, moved to the left, a bit more, raised my arms, moved back to where I stood before, once more with a different lens… and then back to the coffee. It’s called love, they say. Poeple, who were watching this little show of ours from the start couldn’t stop laughing. Well yeah, John was shouting commands at me across the street and it must have looked really crazy. And while I’m pretty used to my crazy photograph, people who don’t know him are still kind of surprised.

There’s no point in describing our day step by step, cause we really just wondered around the town and while doing it, we saw a few pretty interesting places. So here are some of them:

FONTE ARETUSA

The Artesian well used to provide a drinking water once for real.

Today there’s a huge palm tree growing out of it and carps and duck swimming in it. Therefore it’s not for drinking anymore and it’s just for looking.

You can also go down to the well, but it’s not for free of course. For only 4€ you enter the aquarium on the other side of the parc,

which is very pitiful and miserable place. If you could see it under the water, you would notice that all the feshes are crying.

You can walk thru this sad aquarium to the garden with the well.

You won’t find here anything you wouldn’t see from above.

so if you don’t desire to see depressed fishes skip the whole aquarium experience and look at the well from the upper promenade as all reasonable tourists and locals do.

DUOMO

Amazing cathedral at the Piazza Duomo square takes a breath away and during sunny weather it will literally dazzle you with its shine.

The architecture fans will be happy –

the cathedral came thru many dominations and each nation adapted it a bit –

but also history fans will be happy –

you can find here bones of St. Lucy, local bishop or pope Benedict (but we don’t remember which Benedict he was).

And if you aren’t interested in history, religion or architecture,

maybe you could like just the fact, that it was one of the most beautiful duomos we’ve ever seen.

Or at least if you could forget those electronic candles. You know, those you have to pay for and then you can lit one for a good luck… I guess they are afraid of fire here. Bizzare. 🙂

TEMPLE OF APOLLO


Remains of temple from 6th century BC looks like someone just threw them right in the middle of the city. Of course the temple is a bit reconstructed so everybody understand what kind of building it used to be,

anyway the stairs, Dorian columns and antique halls aren’t made out of concrete at the first sight like for example Cretan Knossos, so we were quite all right with it.

Actually, we were really excited.

MARKET

From the Temple of Apollo to the sea there is a great street market every morning.

In compare with this our Czech street markets are nothing.

We weren’t able to pass the market without buying at least an apple. Not even once.

 

„Look, THAT is how real artichoke should look like!“

„Wow, I almost forgot how should healthy broccoli look like, not the nasty thing from our supermarket.“

„We can buy a bit of this, can’t we?“

„If we buy a bit of this as well, we have enough time to eat it, right?“

 

Final balance: a kilo of fresh lemons, a kilo of local mandarins, a kilo of tomatoes that look like little red pumpkins,

a kilo of dried tomatoes, a bag of capers pickled in salt, two bags of local chilli, two pieces of cheese,

a sausage, two red peppers, two beautiful red apples, two branches of fresh bay leaves, a basket of fresh strawberries and a cup of freshly squeezed orange juice (to taste).

Then we had to run away because we found ourselves in a state where we would be willing to give up our lifetime savings just to buy anything else here. Oh!

PROMENADE + PORT

The ugly aquarium we mentioned earlier has one positive. There is a lovely alley leading from it along the port which is probably crowded with people and stalls during the season.

Now, we were almost all by ourselves here.

We slowly walked to the small coffee shop, bought a hazelnut ice cream and coffee,

watched the sea and recreated ourselves… literally. When we were leaving this place, we felt like reborn.

Plus we checked out few yachts in a port so our dreams won’t stunt… 🙂

BIBLIOS CAFE

All of our friends know that we spend crazy amount of time in a Prague Literary Cafe and Bookstore of Řehoř Samsa. But we’ve never even dreamt about having our secret book/beer place in Sicily too. Sicilian Samsa!

At Via Consiglio Reginale 11 you will find the peace oasis, the port for all tired pilgrims, very nice owner, piles of books and naive art, amazing wine from Etna, local Sicilian beers, teas, coffee or traditional Sicilian cookies.

And what more, although the cafe is in the city centre, prices are very un-centre, thus lovely. Unfortunately (for the owner) and fortunately (for us), a very few tourists find their way to this godforsaken aisle, so we could enjoy our wine, beer and cookies in peace, we wrote some postcards to Ireland, Czech and Moravia (and Sielsia!!),

and we relaxed to be fresh for the night. We simply turned the time at the Biblios Cafe into a nice and small siesta and we can just recomend it to everyone. Paradise on Earth!

Syracuse were the most beautiful,

the most colorful,

the coolest

and the place with the nicest smell of our Italian journey

and one of the top destinations we recomend for the holiday out of the main season.

The weather in spring here is like the summer in Czech and prices of acomodation (12€ per person/night) are completely insane in compare to the rest of Italy.

For a minute we thought we won’t tell to a living soul about Syracuse, but we can’t. Go there!!!! I mean, fly there, cause it’s a bit uncomfortable and long way by car, anyway, don’t miss the Syracuse! 🙂  

And next time we will tell you, how difficult it was to get out of the Sicily back to the mainland. 😀 Bye for now!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *