TUNELY, SNÍH A NEJSTARŠÍ ZMRZLINA V EVROPĚ

Posted on

Řádně rozlámaní, pokroucení a nevyspalí jsme měli ráno, po noci v super malém autě, v hlavě jedinou myšlenku. “Už ať jsme na té Sicílii!”

Víte, dojet autem na Sicílii po neplacených italských silnicích není žádný med. A tak jsme museli překonat kruté větry i vyprahlou pustinu, jet po mnoho dní a nocí… dokud jsem neuviděli světlo na konci tunelu.

A pak další. A další. A pak ještě stokrát. Itálie je samý kopec, tudíž i jeden tunel za druhým, a tak se naší oblíbenou zábavou brzy stalo předpovídání počasí na konci dalšího tunelu. Neustále jsme si museli připomínat, že tady v horách špatné počasí nic neznamená, na Sicílii bude přece krásně!

No… budiž nám ke cti, že tenhle optimismus jsme si udrželi i přesto, že po jednom obzvlášť dlouhém tunelu se před námi vynořilo plně funkční lyžařské středisko. Zasněžené hory, sjezdovky, vleky, lanovky, hrstka lyžařů, luxusní hotel a nikde ani náznak jara. Zaraženě jsme se na sebe podívali, v očích pořád to neutuchající přesvědčení, že na jihu bude krásně. Musí být…

A tak jsme jeli…

Dlouho…

Zastávky byly přípustné jen na svačinku a tankování, žádné jiné zdržovačky nepřicházely v úvahu. Po noci strávené v autě nás ani nenapadlo ji opakovat, a tak jsme si už ráno rezervovali pidi byteček v Reggio Calabria, srdci dovolenkového ráje – v Kalábrii.

Booking nejenže sliboval čisťounký krásný byt, ale dokonce “naprosto výjimečnou snídani v ceně”. Těšili jsme se nesmírně.

S příjezdem do Kalábrie svět kolem nás rozkvetl. Bujel barvami a sluneční energií, až jsme z toho rozkvetli i my a naše nálada, ne úplně roztomilá po celodenní jízdě autem, rapidně stoupala k blažené radosti ze života. Pomeranče, citróny, obrovské vistárie, olivovníky, jasně žluté keře, jejichž jméno neznáme… všechno se zelenalo, řvalo do světa, že už je jaro, ne-li trošku i léto, a nám bylo báječně.

V Reggio Calabria nás ta radost trošku přešla. Přecpanější města nemají snad ani na Krétě, a to už je co říct. I když nám paní domácí svou těžce mizernou angličtinou kombinovanou s nedostatkem zubů pro správnou artikulaci několikrát opakovala, že Reggio Calabria je “the most beautiful kilometres in Italy”, my o tom pořád jaksi nejsme přesvědčeni. Jako jo, v sezóně asi mají těch pár kilometrů vymydlených a vyšperkovaných, ale nám se naskytl pohled na totálně zaneřáděnou skládku, které se někdo rozhodl říkat město.

ALE! To by bylo prd cestování, kdybychom se nesnažili najít i něco pozitivního. A tak jsme místo NEJkrásnějších italských kilometrů objevili NEJstarší zmrzlinový stánek v Itálii. Možná i v Evropě. Možná dokonce i na světě, ale to se neví.

Malinký zelený stáneček Cesare vypadá na první pohled jako obyčejná stará trafika, rozhodně ne jako ta místní chlouba, o které nám paní domácí sice šišlavě, ovšem o to nadšeněji, vyprávěla. Ono není divu, že na malý zelený domeček na náměstí nedají místní dopustit. V roce 1908, kdy obrovské zemětřesení zničilo jak Reggio, tak i protější sicilskou Messinu, zůstaly obyvatelům jen oči pro pláč.

Nezaháleli však a postupně opravovali, co se dalo. Do roku 1918 se jim tak povedlo vybudovat nádhernou novou promenádu plnou kaváren, kiosků a bister, kterým vévodila malá zelená domácí zmrzlinárna.

Je to mimochodem bez vylepšení, modernizací a změn přesně ta samá, před jakou jsme o sto let později my dlabali šest kopečků nejlepší zmrzliny, jakou jsme kdy jedli. Za tři eura jsme si tak koupili trošku italského štěstí ve městě, které se nám vlastně vůbec nelíbilo.

Pistáciové, lískooříškové, jahodové a medové studené štěstí nás zahřálo aspoň u srdce,

a po rychlé návštěvě supermarketu a rychlé prohlídce městečka (mají tu super staré kino

a docela hezké domečky)

jsme si pak v bytečku udělali malý piknik na oslavu dalšího objeveného NEJ.

Předtím jsme si ještě udělali malou procházku po pláži,

abychom mohli říct, že jsme se „vlastnonožně“ prošli po těch nejkrásnějších italských kilometrech. 🙂

A jak dopadla ta “naprosto výjimečná” snídaně? Nijak. Několik pytlíků italských sušenek, mlíko a bednu už načatých cereálií jsme neshledali nikterak výjimečnou. Kafe nám muselo stačit. Ostatně… najíme se na Sicílii. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *